Jak mocné psychiatrické tabletky jsou?

Umí prášky změnit pohled člověka na svět?

Skutečně změní člověk díky tabletkám svůj pohled na svět?

Když jsem před lety začínala užívat psychofarmaka, pokoušela jsem se pochopit, jak v mozku pracují a jak to, že dokáží měnit náladu?! Zprvu jsem věřila tomu, co jsem se dočetla na oficiálních místech. Zjednodušeně řečeno tomu, že pokud budu mít v mozku díky antidepresivům více serotoninu, budu veselejší. Jenže časem jsem o celé věci začala uvažovat opět. Díky velkým dávkám antidepresiv jsem přece už musela mít serotoninu dostatek… ale veselejší jsem stále nebyla.

Teď, když mám celou bolestnou zkušenost s psychofarmaky za sebou, naprosto jistě vím, že žádná tabletka nedokáže z životního pesimisty udělat optimistu. A pokud má člověk spíš negativní nahlížení na svět, zůstane takovým, jakým se narodil nebo jakým se díky výchově stal.

Jak je ale možné, že někomu antidepresiva opravdu zaberou a náladu mu subjektivně zlepší?

Moje teorie je následující. Do ponuré nálady (deprese) se jedinec dostane buď:

A) proto, že má dlouhodobé fyzické obtíže, které se buď dají nebo nedají objektivně vysvětlit… jedná se o takové obtíže, které se odrazí v kvalitě života (člověk se nemůže hýbat, trávit, vyměšovat, stále ho něco bolí, je unavený, píská mu v uších, ztrácí koordinaci atd.)

B) proto, že se mu v životě přihodí nějaká smutná, tragická událost, nad kterou truchlí

Rozeberme si situaci A. Každý byl někdy nemocný. I během obyčejné chřipky nebo nachlazení je nemocný člověk protivný, protože má najednou omezení, která nechce. Během pár dnů je to většinou pryč a člověk se rychle navrátí do obvyklé psychické pohody. Pokud ale obtíže přetrvávají týdny, měsíce nebo i roky, a pokud je navíc lékaři neumí vysvětlit, upadl by do špatné nálady i ten nejpozitivnější člověk na Zemi. Někdo snese více, někdo méně… ale přirozenou reakcí je, že dlouhodobé fyzické problémy se odrazí na psychickém prožívání.

A teď situace B. Ztráta zaměstnání, partnera, rodiče, nedej bože dítěte… nebo jiná tragická událost se zcela jistě odrazí v tom, jak se člověk cítí. Je to většinou naopak, než v případě A. Nejprve je taková osoba raněná na duši a díky tomu začne chátrat i fyzicky. Ztrácí nejen chuť na aktivity, ale často i hmotnost, vlasy, ženy menstruaci, muži libido…

Co se stane po nasazení antidepresiv?

V tuto chvíli se osoba A i B dostane k lékaři (stačí k obvodnímu, v horším případě k psychiatrovi), který jí nasadí antidepresiva. Protože vykazuje klinické příznaky „deprese“. Co se stane?

Teď přichází na řadu moje teorie, jak je možné, že AD někomu tak zázračně pomohou?!

1. A i B se vyspí (což se jim už dlouho nepodařilo, protože spánek bývá to první, co je při jakékoliv nepohodě zasaženo). Díky tlumivým efektům AD se spánek podaří upravit a A i B je najednou daleko lépe!

2. A i B si odpočine (protože při nasazení AD jim lékař dá dočasnou pracovní neschopnost). Stačí chvíle, kdy nechodí do práce, má volno od rodiny, povinností, náročného a vyčerpávajícího trávení volného času, domácích prací apod.

3. A i B se nají (protože má čas si doma uvařit, zastavit se, zklidnit se…)

Výsledkem bodů 1,.2. i 3. je, že má A i B najednou více energie. Tudíž se jí najednou chce na procházku, na kafe s kamarádkou nebo na pivo s kamarádem, na výlet na kole, do divadla, do kina… poté i zpět do pracovního procesu a do života. V optimálním případě velmi brzy po návratu do „normálu“ antidepresiva vysadí (citlivě, postupně a s ohledem na individuální možnosti a schopnosti svého těla).

Z A i B máme najednou osobu, která bude přísahat, že jí antidepresiva zachránila život, že jí pomohla a nedá na ně dopustit.

Pár takových také znám a jejich pozitivní zkušenost jim přeji (dřív bych ji i záviděla, ale dnes vím, že všechno v mém životě mělo svůj smysl).

To ale neznamená, že tomu nemůže být i jinak!

Co když ale antidepresiva „nepřebijí“ fyzické obtíže osoby A (protože na ně je dostatek spánku a jídla nedostatečný a je potřeba například další vyšetření, dodržování diety, odstranění plísní z těla, a další možné zásahy, které pacientovi nikdo dosud nenavrhnul)?

Nebo si představme, že pro osobu B nebude stačit truchlení v řádu týdnů, kdy bude na pracovní neschopnosti?! Trauma bylo takové, že potřebuje měsíce, možná roky… a nebo se s ním osoba B nesrovná do konce života. I takové věci se dějí.

Osoba A i B budou nadále pojídat každý den tabletky, které ale už udělaly, co uměly. Dočasně člověka utlumily. Nic jiného totiž podle mě antidepresiva nesvedou! Nedokáží přepnout myšlení a prožívání člověka z negativního na pozitivní. Z poloprázdné sklenice prostě tablety neumí udělat sklenici poloplnou!

Proto je za mě pravidelné užívání psychofarmak (antidepresiv i jiných), které trvá déle než několik málo týdnů, hazardem se zdravím a jejich účinnost se rovná placebu!

Jak jsem to měla já?

Kam jsem patřila já…? Byla jsem jasné Áčko. Bohužel v mém případě nenastala optimální situace, kdy by mě antidepresiva utlumila, já si odpočala, najedla se a po pár týdnech byla zpět na nohou. U mě nastalo to, že antidepresiva udělala pravý opak. Asi se jim moje tělo od prvopočátků intuitivně bránilo, proto mi po nich bylo čím dál hůře. Ale neměla jsem tehdy odvahu je okamžitě přestat brát! Proto jsem se postupně dopracovala až k několika hospitalizacím na psychiatrii a ke koktejlu psychofarmak, který jsem užívala několik let.

Ať jste Áčko nebo Béčko… vaše cesta a příběh je jen váš… individuální … a doporučuji žít ho tak, abyste se AD vyhnuli. Nikdy totiž dopředu nemůžete vědět, jestli budete patřit mezi ty šťastné, kterým zabrala, nebo mezi ty druhé.

Vaše KP